Kdo jí červený jetel?

Jakou barvu by řekl jetel? Bílá, červená, žlutá? Každá odpověď je správná!

trifolium repens
(tri- tři, folium – list, repens – plazivý)

První věc, která vám padne do oka BÍLÝ JETEL, který přebírá úhledné americké trávníky ponechané bez dozoru a roste zcela volně, kde se mu zlíbí. Říká se jí nejen bílá, ale také PLEZIVÁ nebo HOLANDSKÁ. Nevím, proč je to holandské – roste to všude. Maličká rostlinka, dokonce nenápadná, ale tak užitečná! Celé léto tato malá bílá továrna pumpuje masy nektaru a pylu. Tady včely létají s radostí! A med z bílého jetele je bílý a voňavý. Jedná se o jednu z hlavních medonosných rostlin.

A malý je sám také voňavý. Jednoho dne jsem šel a nemohl jsem pochopit, odkud se ten zápach bere. Otáčím hlavou kolem dokola – nic: žádná noctula, žádný zimolez, žádný keř nebo strom v květinách. Všude kolem je tráva a jetel a jedle. Nelenil jsem, klekl jsem si na kolena a očichal jediné podezřelé. A jistě, toto aroma pochází ze skromných květů jetele.

K jetelu létají nejen na křídlech, ale řítí se takříkajíc ze všech kopyt a ze všech tlapek. A králíček to rád žvýká a kráva a koza neprojdou. A bez ohledu na to, jak moc ho žvýkáte, stále roste a roste. Nešlapejte, ani nejezte. Jaký neochvějný cínový vojáček!

Jakýkoli jetel z jejich přátelské rodiny obohacuje zemi, dává jí dusík, od kterého se zazelená každý list a každá tráva. Pole pšenice je vyčerpáno – je oseto jetelem. Hřiště je opět zdravé a plné síly.

To není překvapivé. Existuje velká čeleď rostlin – luštěniny. Je tu hrách, fazole, fazole, a myší hrášek, jehněčí a jetel, samozřejmě. Poznáme je podle typického květu s kapucí a protáhlým čenichem, jen u některých jsou tyto květy jednotlivé, u jiných se sbírají v květenstvích a jsou téměř neviditelné.

Všechny luštěniny mají jednu rodinnou vlastnost – drahocenný dusík z půdy neberou, ale dávají. Zde je návod.

Jetel je tichý a nízký,
A uchovává sladkou šťávu.
Ne nadarmo k němu přilétají včely
Létají pro nektar.
Kuklina E.

trifolium pratense
(tri- tři, folium – list, pratense – louka)

Ne tak často jako bílá, napadá mě ČERVENÝ JETEL (ČERVENÝ JETEL) nebo LOUKA. Jen na pohled je spíše růžový, vysoký, s velkými hlavami a listy. Je stejně nenáročný jako jeho bílý bratr, je také výbornou potravou pro hospodářská zvířata, ale ne včely, ale čmeláci na něj rádi létají. Pravda, včely mohou také, ale s velmi dlouhým sosákem. A med bude kvalitnější a dlouho nebude kandovat.

Červený jetel léčí tolik věcí, které si nemohu ani zapamatovat, ani převyprávět. Sbíráme jeho hlávky a sušíme je a pak je v zimě přidáváme do bylinných odvarů, zvláště když má někdo rýmu a kašle.

Co jsme nezkoušeli, je jíst jetel. a co? Koneckonců, jeho listy se přidávají do salátů, polévky ze zeleného zelí a botvinya. Taky to nějak přidávají do omáček a sýrů. A na Kavkaze neotevřená zelená poupata kvasí jako zelí.

Jetel přímo na slunce
Zatáhne za listovou tlapku.
Léto pro něj plete
Růžový klobouk.
Úplně nový klobouk
Tlačím to až k mému obočí,
Jetel stoupá
Na cestě s čmelákem,
růžová hlava
Houpačky nad loukou
Shmelika voňavá
Pozdravy s medem.
Čmelák – rozumí
V kloboucích a zlato!
Zkontrolujte víčko –
Pletené v módě.
No, ochutná med –
Neexistuje sladší med!
A jetel přikývne:
– Vrať se častěji!

Školníková Severina

Campestre trfolium
(tri-tři, folium – list, campestre – pole)

A co žlutý jetel? Existuje také žlutý jetel. Často roste vedle bílého, ale je velmi malý, ale pozorný člověk si toho všimne! Jeho listy jsou malé (1-2 cm) a jeho květy jsou ještě menší. Když se podíváte přes lupu nebo se podíváte zblízka, uvidíte, že každá z květin v hlavě je přesně jako květ hrachu, pouze žlutá. To je pochopitelné, jsou to přeci luštěniny. Tomu se říká jetel POLE. V angličtině HOP CLOVER nebo HOP TREFOIL. Chmel je chmel a trojlístek je třílistý. (Pamatujete na Birdfoot Trefoil?)

Jetel polní se velmi těžko odlišuje od vojtěšky, rovněž cenné krmné trávy. Bez ohledu na to, jak jsem porovnával, nemohl jsem pochopit rozdíl. (Poznámka: Zjistil jsem! Ale o tom více v jiném příspěvku)

Melilotus
(mel – med, lotos – krmná tráva)

A poslední jetel je také žlutý – ani nevypadá jako jetel. Vysoký, po prsa, se světlými latami posetými drobnými květy. Jmenuje se to MONLIK, spodní tráva nebo sladký jetel. Tak se tomu anglicky říká: SWEET CLOVER.

Sladký jetel má zvláštní kumarinovou vůni, jako vůně posekaného sena. A jantarový med sladkého jetele voní po vanilce. Jinak je to podobné jako u ostatních jetelů. Ano, podívejte se na latinský název – říká vše.

A dnes jsem narazil na bílý sladký jetel. Existuje jeden.

Půjdete na jih nebo na sever?
Každý má své oblíbené květiny.
Každý trávník zdobí jetel.
Všichni ho milují. Milujte to taky.

Pamatuji si, že když jsem byl dítě, říkali mu „kaše“.
Dětem je samozřejmě „kaše“ sladší.
Ale není kamarád s každým broukem.
Je otevřena pouze pro včely a čmeláky.

Ošetří je pouze nektarem.
Dají nám ten nejlepší med.
Toto přátelství nevzniklo bezdůvodně.
Nám lidem dává příklad přátelství.

Onehdy jsem viděl jiný druh jetele a rozhodl jsem se přidat k tomuto příspěvku. Není tak nápadný, a proto se mi nedostal do zorného pole. Ale jaká roztomilá květina! Nadýchané, jako zaječí noha. Tak se tomu říká JETEL KRÁLÍKŮ nebo OBRÁBANÝ JETEL.

trifolium arvense (polní, orné)

Na poli za vesnicí,
Mezi voňavou kaší,
Kvete jetel –
Nejlepší přítel heřmánku.
červené hrudky,
Jako kočičí tlapky.
Květinové koule,
Vůně pole je sladká.
Jetel rozhodně
Zná mladé i staré –
Seno pro krávu.
Nektar pro včely.
Takže ta kráva
Mléko teče jako řeka,
Potřebuje to k jídlu
Jetel polní.
Nechte včely kroužit
Nad květem jetele.
Pak budeme s tebou,
Pojďme pít čaj s medem!

Trubitsina Z.