Miloval Adonis Afroditu?

Afrodita – samotný zvuk tohoto slova, objemný, bohatý na barvy, navozuje romantickou náladu. Jméno Afrodita, zrozená ve starověku, dostala Láska, ve všech jejích projevech, jak ji chápali staří Heléni.

Afrodita nebyla pro tehdejší lidi jen pojmem, ale konkrétní osobou, bohyní, která byla řazena mezi dvanáct nejvyšších olympských bohů. Ve starověké řecké mytologii má Afrodita svůj vlastní příběh o narození a životě, svých předcích a potomcích. Jediné, co v jejím životopisu chybí, jsou okolnosti smrti, protože je nesmrtelná. Ve všech kulturách, mezi všemi národy láska nepodléhá smrti.

Vzhledem k plynutí času se nedochovala přesná fakta o tom, jak starověcí lidé o Afroditě uvažovali. Existuje ale mnoho různých legend, které vám rádi povíme. Tak…

Jak se rodí Afrodita

První legendu o narození Afrodity vypráví Hésiodos, řecký básník z konce 8. – počátku 7. století před naším letopočtem. Je zajímavé, že na samém začátku své básně „Theogonie“ uvádí pouze jednu definici vzhledu bohyně a nazývá ji „Aphrodite se zakřivenými řasami“. Tak málo slov! Ale vzápětí se vám před očima objeví kráska okouzlující třepetáním svých dlouhých řas.

Hésiodos dále říká, že Gaia-Země a Uran-Nebe porodily mnoho dětí-bohů. Uran byl krutý, ukryl děti narozené v lůně Gaie, proto trpěla a byla mučena. Gaia se rozhodla pomstít Uranovi a zavolala své děti na pomoc. Ze všech dětí „mazaný“ Kronos, který ztělesňuje čas v mytologii, souhlasil s pomocí své matce. Zranil Uran. Krev Urana spadla do moře, smíchala se s mořskou vodou, bublala a pěnila. V této pěně se objevila krásná dívka. Tohle byla Afrodita. Nejprve kráska zamířila na Cytheru, ostrov, kde se setkávají tři moře – Krétské, Jónské a Egejské. Pak Afrodita přistála na Kypru a právě tam vystoupila na břeh, proto se jí často říká Cypris. A jméno Afrodita – Ἀφροδίτη pochází ze slova ἀφρός – „pěna“.

Nejkrásnější mýtus o narození Afrodity je založen na vyprávění o Hésiodovi, respektive na jeho poslední části. Tento mýtus vypráví, že bohyně se zrodila z pěny moře a přišla ke břehům Kypru. Dodnes je na Kypru uctívané rodiště Afrodity, kde nedaleko od břehu přímo z moře vyčnívá osamělá skála, o kterou se tříštící vlny tvoří pěnu. A ve starověkém hlavním městě Kypru – městě Paphos – se nacházel největší a nejznámější Afroditin chrám.

Homér ve své nesmrtelné „Iliadě“ píše, že Afrodita byla dcerou Dia a v jiných zdrojích se její otec nazývá Kronos. Ale bez ohledu na to, kdo a kde se narodila, Afrodita byla uctívána jako bohyně lásky.

Kam vkročila Afroditina noha, kvetly bylinky. Doprovázeli ji pomocní bohové: Eros, ztělesňující milostnou přitažlivost, a Himeroth, ztělesňující vášeň. Afroditě jako bohyni lásky bylo dáno, jak píše Hésiodos: „Dívčí šepot lásky, úsměvů a smíchu a podvodů, sladké blaženosti lásky a opojné radosti z objetí.“

Přesně tak Afroditu ctí všechny národy, jen ji jinak nazývají. Například Římané jí říkali Venuše, Syřané Astarte a v sumerské mytologii se jí říká bohyně Ištar.

Zajímavé svědectví v Hérodotově „Historie“ je o tom, jak Skythové v syrském městě Ascalon vyplenili svatyni Afrodity Urania (tj. narozené z Uranu). Hérodotos tvrdí, že tato svatyně je nejstarší ze všech zasvěcených této bohyni, protože svatyni na Kypru založili lidé z Ascalonu. Za svatokrádež Skythů, píše dále Herodotos, je Afrodita potrestala „ženskou nemocí“, to znamená, že je zbavila mužnosti. Mezi Skythy se od té doby ve velkém objevili takzvaní enareani – ti, kteří se narodili bez konkrétního pohlaví, tedy hermafrodité, a také eunuchové, kteří tuto volbu vědomě učinili.

Jak vidíme, po tisíce let lidských dějin v mnoha historických a literárních památkách, pokud byla Afrodita uražena, jako zneužitá láska, vždy se pomstila těm, kteří jí způsobili rány. Lásku můžete říkat Afrodita, Venuše nebo jinak, ale dává a podporuje život, spojuje lidi, přináší do života krásu a harmonii, zachraňuje, neumírá. Možná proto je Afrodita nesmrtelná mezi všemi národy, ve všech kulturách a je uctívána jako božstvo.

Afrodita v umění a literatuře

Afrodita je tradičně zobrazována obklopená rostlinami, včetně růží, myrtových větví a narcisů. Na souši ji doprovázejí holubi a v moři delfíni.

Homérovy hymny jsou věnovány Afroditě; stala se jednou z hrdinek Euripidovy tragédie „Hippolytus“ a „Metamorfózy“ od Apuleia.

Lucretius, uvažující o „povaze věcí“, obdarovává Venuši, jak říká Afrodita, hlavní životní silou, která hýbe světem. Dělá jak zemi, tak ženské lůno plodné. Venuše-Aphrodite je bohyní plodnosti, květu, tělesné lásky a porodu.

Filozofové také tuto bohyni neignorovali. Platón rozlišoval dvě Afrodity – vulgární a nebeskou. Zenón z Cetie definoval Afroditu jako sílu, která spojuje části celku. Idealista Plotinus již rozděluje tři Afrodity jako součást jediné světové duše: první je život mysli – dcera Cronos (Chronos – čas), druhá – život ducha – dcera Dia (Nebe) , a třetí násobek – mnoho lidských duší – Afrodita, obdařená láskou.

Afrodita inspirovala a stále inspiruje básníky, hudebníky a umělce již od starověku. Můžeme zde obdivovat antické sochy Afrodity, vytvořené několik století před naším letopočtem. Pravda, většina z nich se zachovala v mramorových kopiích, které byly vyrobeny z originálů odlitých z bronzu. Sochy Afrodity (aka Venuše) jsou k vidění v nejznámějších muzeích světa.

Mýty o Afroditě

co je to mýtus? Jedná se o systém představ o různých projevech života v určité době, což znamená, že mýty o Afroditě, stejně jako o jiných bozích a hrdinech, nám dávají představu o světovém názoru starých Řeků. To znamená, že mýty nás ponoří do atmosféry starověkého Řecka – a to je jejich nepopiratelná hodnota.

S Afroditou je spojeno mnoho krásných a dramatických mýtů, ve kterých lze vysledovat biografii bohyně.

Po zrození z mořské pěny a přistání u břehů Kypru vystoupá Afrodita doprovázená Erosem a Himerotem na Olymp. Ostatní bohové nemohli zůstat lhostejní, když viděli krásnou bohyni, pod jejímž nohama kvetly květiny a kterou ptáci oslavovali svým zpěvem. Hlasitě zdravili tu nejkrásnější ze všech a věčně mladou Afroditu. Ani bohové, ani lidé nedokázali odolat její síle a moci – Afrodita rozdmýchala lásku v jejich srdcích. Nad Afroditinou kontrolou zůstaly pouze tři bohyně. Těmi jsou Athéna, bohyně moudrosti, Héra, patronka manželství a mateřství, a Artemis, bohyně plodnosti, patronka všeho živého. Tyto tři bohyně složily slib čistoty a zůstaly nezávislé na Afroditě.

Mnoho mocných obyvatel Olympu hledalo lásku krásné bohyně, ale ta se provdala za ošklivého, chromého Héfaista. Pravda, byl to vynikající člověk. Kovář a klenotník Héfaistos se stal ve svém oboru velkým umělcem, s nímž se žádný z bohů nemohl srovnávat v jeho schopnosti vytvářet krásu. Měl velkou fyzickou sílu a navíc byl moudrý a věděl, jak usmířit válečné lidi. Poté, co se provdala za Héfaista, zůstala Afrodita horlivá a zamilovaná, a proto svého manžela náhodou podvedla. Navíc se zamilovala nejen do bohů, ale i do smrtelných lidí.

Zajímavé jsou vztahy, které existovaly mezi lidmi a bohy v myslích starověkých Helénů. V Homérově Iliadě jsou popsány takto: „Neodsuzujte laskavé dary zlaté Afrodity. Ne, žádný z jasných darů nesmrtelných nemá chybu; Dávají je sami; nikdo to svévolně nezíská.”

Zeus, kterého Homér nazývá otcem Afrodity, říká své „drahé dceři“, že jí není přikázáno k „hlučným bitvám“, tedy účastnit se války, a instruuje ji, aby se zapojila do „příjemných záležitostí sladkých manželství“.

V Iliadě Homér vypráví mýtus o zlatém pásu – jednom z darů Afrodity. Bohyně Héra žádá Afroditu o lásku a sladké touhy, které si podmaní srdce nesmrtelných i smrtelníků. Héra má své vlastní zákeřné plány, ale zlatá Afrodita jí dává to, oč žádá: sundá se a předá Héře pásek s nádherným vzorem, který obsahoval lásku, touhy a další „kouzla“. Afrodita měla kromě opasku zlatý pohár naplněný vínem. Každému, komu bohyně dovolila pít z tohoto poháru, se dostalo věčného mládí.

Homér v Odyssei popisuje dramatické události spojené s Afroditou, která podváděla svého manžela Héfaista s bohem války Aresem. Héfaistos se dozvěděl o zradě milenců a plánoval pomstu. Jako vynikající klenotník vyrobil tenkou a pevnou zlatou síť a upevnil ji přes manželské lože své a Afrodity a sám odešel na Lemnos. Využili nepřítomnosti Héfaista, Ares a Afrodita se oddávali milování právě na této posteli pod tenkou sítí. Síť, kterou vytvořil Héfaistos, spadla a zamotala milence tak, že se z ní nebylo možné osvobodit. Héfaistos se vrátil v půli cesty, uviděl Afroditu a Arese, byl velmi rozrušený, stěžoval si a rmoutil se o své ženě: „Je pravda, že je krásná, ale její srdce je nestálé.

Afrodita dala svou lásku nejen bohům, ale i lidem. Zamilovala se do Adonise, syna kyperského krále, tak krásného mladého muže, že mu neodolalo srdce jediné ženy. Adonis měl velmi rád lov, kam s ním Afrodita často chodila. Požádala svého milého, aby lovil pouze zajíce a kamzíky, aby se při lovu divoké zvěře nevystavil nebezpečí. Ale jednoho dne, v nepřítomnosti Afrodity, Adonisovi psi pronásledovali kance. Mladík se v nadšení z lovu vrhl na pronásledování, kanec se na něj vrhl a zasadil mu smrtelnou ránu. Když se bezútěšná Afrodita dozvěděla o Adonisově smrti, vydala se přes kyperské hory, aby hledala jeho tělo. Šla a ve svém zármutku si nevšimla, že jí kameny a trny krvácejí z nohou. Tam, kde padaly kapky krve bohyně, rostly růže. Když Afrodita našla Adonise, hořce ho oplakala, a zatímco plakala, z Adonisovy krve vyrostla nádherná květina, sasanka. Mocný Zeus, když viděl utrpení své krásné dcery, nařídil svému bratru Hádovi, aby dočasně propustil Adonise z království mrtvých, aby se setkal s Afroditou. Od té doby žije Adonis šest měsíců v podsvětí a na šest měsíců se vrací na zem k bohyni lásky. Těchto šest měsíců odpovídá dvěma ročním obdobím – jaru a létu.

Dochovaly se i další mýty o krásné zlaté Afroditě, ale výše uvedené příběhy stačí k tomu, abychom si představili bohyni lásky, jak ji viděli staří Řekové.

Afroditu známe jako starověkou řeckou bohyni lásky, krásy a sexuality. Okouzlovala bohy i lidi a pomocí krásy a lichotek je vtahovala do zakázaných románků. Narodila se nedaleko Kypru z useknutých genitálií boha oblohy Urana.

Málokdo ale ví, že Afrodita nebyla jen bohyní lásky. Byla důležitou postavou v obchodu, válce a politice. Uctívali ji muži, ženy i úředníci. Byla také patronkou námořníků, kurtizán a prostitutek. Její římský protějšek je bohyně Venuše.

Dcera Urana

V mytologii se bohyně zrodila, když Kronos vykastroval svého otce Urana srpem a hodil jeho genitálie do moře, odkud mezi výslednou pěnou (aphros) Objevila se Afrodita. V jiných verzích je dcerou Dia a Titánky Dione. Hésiodos prosazuje první verzi a Homér druhou a Řekové byli znepokojeni tak zřejmým rozporem mezi dvěma velkými tvůrci mýtů. Platón dokonce přišel s teorií, jak oba starověké autory smířit. Navrhl, že ve skutečnosti existovaly dvě různé bohyně se stejným jménem, ​​z nichž jedna představovala (podle jeho názoru) nejvyšší lásku mezi muži a druhá lásku mezi muži a ženami. Platón je nazval „Nebeská Afrodita“ a „Pandemická Afrodita“.

Afrodita byla zvláště uctívána na Kypru, místě, které naznačuje její východní původ jako bohyně plodnosti.

Předpokládá se, že Afrodita se narodila poblíž Kypru a byla zvláště uctívána v Pafosu – což naznačuje její východní původ jako bohyně plodnosti a možný vývoj od fénické bohyně Astarte nebo bohyně Středního východu Inanna (Ishtar). Před archaickým obdobím (8. století př. n. l.) probíhala intenzivní kulturní výměna mezi Řeckem a Blízkým východem. Hérodotos tvrdí, že nejstarší kultovní místo Afrodity bylo v Ascalonu (Sýrie). Je také možné, že bohyně byla odvozena od zcela místního kyperského božstva. Silné spojení s ostrovem dokazuje její lidské jméno, Cypris, což znamená „Kypr“.

Je jasné, že narození bohyně a následné spojení s mořem bylo evidentní v umístění mnoha pobřežních svatyní, které jí byly zasvěceny, a několika společných epitet, jako je Afrodita Pontia („moře“) a Afrodita Euploe („patronka šťastných plaveb“). “). Afrodita byla spojována s nejjasnější planetou Venuší a toto cenné navigační pozorování mohlo přispět ke spojení s mořeplavci.

Héfaistos, mazaný konstruktér a inženýr, vyrobil speciální zlatou postel, aby chytil svou ženu.

Héfaistos a Áres

Héra donutila Afroditu, aby se provdala za nepříliš pozoruhodného boha Héfaista, boha ohně a řemesel. Afrodita ho podvedla – měla poměry s Aresem, Hermem a Dionýsiem. Aféra s Aresem byla možná nejvíce šokující. Héfaistos, ďábelsky mazaný konstruktér a inženýr, vyrobil speciální zlatou postel, aby chytil svou ženu. Když se Afrodita a Ares milovali, z postele se vynořily zlaté řetězy a spoutávaly milence. Horší to bylo, když bůh slunce Helios na pár posvítil svým jasným světlem, aby si všichni olympionici mohli dobře prohlédnout jejich stud. Když byli osvobozeni, Ares uprchl do Thrákie a Afrodita zpět na Kypr.

Kdo jsou děti Afrodity?

Afrodita byla považována za matku Erose, Harmony (s Aresem), trojského hrdiny Aenea (s Anchises), sicilského krále Eryxe (s Argonautem Butesem) a spolu s Dionýsem nebo Adonisem Priapa (zahradníka s obrovskými genitáliemi). Bohyně měla velkou družinu nižších božstev jako Hebe (bohyně mládí), Ora, Dike, Eirin, Themis, Graces, Aglaia, Euphrosyne, Thalia, Eunomia, Didia, Eudaimonia, Himeros (bůh rozkoše) a Peyto (bohyně přesvědčování).

Afrodita také často představovala jednotu a harmonii mixis, nebo “míchání”, a to může vysvětlit širokou škálu asociací bohyně, jako je válka a politika – oblasti, kde různé skupiny musely spolupracovat jako jeden celek. Byla také ochránkyní městských magistrátů.

Trojská válka

V mytologii je Afrodita částečně zodpovědná za trojskou válku. Na svatbě Pelea a Thetis nabídla Eris (bohyně sváru) nejkrásnější bohyni zlaté jablko. Héra, Athéna a Afrodita o tuto čest soupeřily. Zeus jmenoval soudcem trojského prince Parise. Aby ovlivnila jeho rozhodnutí, Athéna mu slíbila sílu a neporazitelnost, Héra nabídla regiony Asie a Evropy a Afrodita mu nabídla nejkrásnější ženu na světě. Paris si vybral Afroditu a vítězná bohyně mu dala Helenu Spartskou (Helenu Krásná). Protože Helena už byla manželkou Menelaa, Parisův únos Heleny vyprovokoval spartského krále, aby požádal o pomoc svého bratra Agamemnona a vyslal výpravu do Tróje, aby Helenu získal.

Hésiodos popisuje bohyni jako „rychle vypadající“, „zrozenou z pěny“, „věčně se usmívající“ a nejčastěji jako „zlatou Afroditu“. Homer v “Illiad” I ona je popisována jako “zlatá” a “usměvavá” a podporuje Trojany ve válce. V některých epizodách Afrodita chrání svého syna Aenea před Diomedem a zachraňuje nešťastnou Paříž před hněvem Menelea.

Afrodita se zamiluje do Adonise

Jednou z nejznámějších Afroditiných romancí je její románek s krásným Adonisem. Afrodita držela mladého muže bezpečně v truhle, kterou hlídala Persefona, ale Persefona se do Adonise také zamilovala a odmítla ho Afroditě vrátit. Zeus byl nucen zasáhnout a nařídil, že Adonis by měl strávit čtyři měsíce v roce s každou dámou (a každý čtvrtý měsíc si od nich odpočinout). Neuvěřitelně pohledný mladý muž, tragicky zabitý při lovecké nehodě, se proměnil v květinu bez vůně. Afrodita byla zarmoucena její ztrátou a její smutek byl zvěčněn v kultu, jehož každoroční událostí byl festival pouze pro ženy, Adonijah.

Jak je Afrodita zobrazována v umění?

Zrození Afrodity z moře (nejslavnější vyobrazení na trůnu velké sochy Dia v Olympii) a soud v Paříži jsou nejoblíbenějšími náměty v umění. Bohyně je často ztotožňována s jedním nebo více předměty: zrcadlem, jablkem, myrtovým věncem, posvátným ptákem nebo holubicí, žezlem a květinou. Někdy je také zobrazována na koni na labuti nebo huse. V archaickém a klasickém stylu je obvykle oblečena do náročně vyšívaného pruhu nebo opasku na hrudi, který obsahoval její magickou sílu lásky, touhy a půvabu. Teprve později (od 4. století př. n. l.) začala být Afrodita zobrazována nahá nebo polonahá – například na mramorové soše Venuše de Milo. Příběh Afrodity nadále zajímal umělce, zejména během renesance, a jejím nejznámějším zobrazením je obraz Zrození Venuše od Sandra Botticelliho z roku 1486, který se nachází v galerii Uffizi ve Florencii.

Otázky a odpovědi

Koho milovala Afrodita?

Afrodita milovala boha války Área a po něm i mladého pohledného Adonise.

Kdo je Afrodita?

Afrodita je řecká bohyně lásky, krásy a sexuality. Je významnou postavou mnoha řeckých bájí, neodolali jí ani bohové.

Jaké pohlaví je Afrodita?

V řecké mytologii a umění je zobrazována jako žena.

Za koho se provdala Afrodita?

Afrodita byla provdána za Héfaista, boha ohně a řemesel.

Bibliografie

• Bagnall, R. Encyklopedie starověkých dějin. Wiley-Blackwell, 2012.
• Tesař, T.H. Umění a mýty ve starověkém Řecku. Thames & Hudson, 2012.
• Graves, R. Řecké mýty. Viking, 2018.
• Graziosi, B. Bohové Olympu. Picador, 2015.
• Homere. Ilias. Penguin Classics, 1998.
• Hope Moncrieff, AR Klasická mytologie. Senát, Londýn, 1994
• Hornblower, S. Oxfordský klasický slovník. Oxford univerzitní tiskárna, 2012.

překladatel

Překladatel, spisovatel, milovník historie. Studovala na katedře historie Uralské federální univerzity. Oblasti zájmu: Čas potíží, Americká revoluce a mytologie.

autor

Mark je pravidelný autor, badatel, historik a editor. Mezi jeho zvláštní zájmy patří umění, architektura a hledání myšlenek společných všem civilizacím. Má magisterský titul v oboru politická filozofie a je ředitelem vydavatelství WHE.