Kdo je nepřítel ježků?

Ježci jsou opravdovými zahradními pomocníky. Při ničení hlodavců a škůdců na místě jsou účinnější než insekticidy, herbicidy a rodenticidy. Hlodavci a hmyz způsobují škody v zahradách a zeleninových zahradách. Poškozují rostliny a ničí úrodu. Musíte s nimi pravidelně bojovat, za použití všech možných metod. Nejlepším lékem na hlodavce a škůdce je jejich přirozený nepřítel. Jaké výhody přinášejí ježci do letní chaty?

Výhody a škody ježků v zemi

Na rozdíl od všeobecného přesvědčení ježci nejedí jablka ani mléko. Tito savci nepoškozují úrodu ani nekazí rostliny. Ne všichni zahrádkáři vědí, že obyčejní (evropští) ježci jsou noční predátoři, nikoli hlodavci.

Strava ježků zahrnuje:

• myši;
• hadi;
• slimáci
• šneci;
• červy;
• housenky a jiný hmyz.

Výhody ježků na zahradě jsou vysoce ceněné, protože jsou skutečnými ničiteli zahradních škůdců. Jeden predátor může sežrat několik desítek hmyzu za noc, což výrazně snižuje jeho populaci. Neustálým pojídáním škodlivých brouků a housenek ježci snižují jejich počet a chrání zahradní plodiny bez pomoci přípravků na ochranu rostlin. Před hady oblast spolehlivě ochrání ostnití savci. Ježci se nebojí ani jedovatých jedinců, úspěšně loví plazy a ničí jejich hnízda.Nebezpeční pro hlodavce jsou i savci. Zdánlivě pomalí a roztomilí ježci jsou nelítostní lovci. Jejich citlivý sluch a čich jim umožňují chytit i hbité myši.

Ježci pomohou zbavit se slimáků a hlemýžďů v lesních a zeleninových výsadbách. Měkkýši, stejně jako ostnití savci, jsou noční. Slimáci a slimáci se těžko zbavují, k jejich likvidaci jsou vhodné pouze pasti a návnada.Ježci na stanovišti se stanou nepostradatelnými pomocníky, ale neměli byste se je pokoušet chytit. Svými trny sbírají v trávě klíšťata a blechy, proto je zakázáno pouštět ježky do domu. Kromě toho mohou tito savci přenášet vzteklinu a další nemoci.

Jak nalákat ježky na vaše stránky

Ježci se s radostí zabydlí ve vaší dači a „pomohou“ se zahradnickými pracemi, pokud jim vytvoříte vhodné životní podmínky.

Přírodní úkryty

Ježci vedou tajnůstkářský, noční způsob života. Neradi na sebe poutají zbytečnou pozornost a pohybují se téměř tiše. Proto pro pohodlí savců musí mít místo odlehlé rohy a houštiny. Mohou to být keře – spirea, šípky, šeřík, trávník. Ježci se mohou usadit pod hustými smrky, tújemi a borovicemi. Rovný trávník a ze všech stran otevřená plocha není pro ježka tím nejlepším místem k usazení.

Umělé přístřešky

Pro větší pohodlí a bezpečnost pro rodinu pichlavých predátorů musíte zařídit úkryty ze šrotu. Hromada desek pokrytých krycím materiálem nebo filmem, speciální domy, hromada kompostu – to vše přitáhne pozornost savce.Na takových odlehlých místech si ježci organizují domov nejen na léto, ale i na zimu.

Nejprodávanější v obchodě

Obrana proti nepřátelům

Veškeré snahy o přilákání ježků budou marné, pokud jsou na chatě již domácí mazlíčci – psi. Často způsobují smrt pichlavých hostů. Dalším přirozeným nepřítelem ježků jsou lišky Jediný způsob, jak ochránit svého zahradního pomocníka, je bezpečný plot. Je nutné v něm vytvořit několik otvorů o průměru o něco menším než 15 cm. Tento design ochrání ježky před nepřáteli, ale nestane se překážkou pro chůzi nebo přemístění.

Krmení ježků

Ostnatý savec je hrozný jedlík. Ježky proto můžete na místo nalákat pomocí potravy. Zvířata se rychle ochočí a po 2-3 krmení budou čekat na pamlsek. A po nějaké době úplně přestanou funět a děsit při čekání na jídlo.Ježky na zahradě je potřeba správně krmit. Nevyhovuje mu žádné ovoce, zelenina ani obiloviny. Neměli byste jim dávat ani mléko: pichlaví dravci ho pijí s potěšením, ale může to způsobit smrt zvířete.Pokud je mléko pro ježky prakticky jedinou potravou, pak s věkem přestane jejich tělo tento produkt asimilovat. Po vypití mléka mohou ježci pociťovat vážné zažívací potíže.

Maso je považováno za nejlepší potravu pro ježka. Doplnit ji můžete suchým krmivem pro psy nebo kočky, rybami, ořechy nebo sušenkami.Ježkům na venkově je důležité zajistit vodu. V přírodě se usazují v blízkosti vodních ploch, aby se vždy dostali k vodě. Savci, kteří se usadili v zemi, nemají zdroj vody, což znamená, že mohou během suchých období zemřít na dehydrataci.Je lepší umístit mělkou misku s vodou na odlehlé místo, pravidelně obnovovat tekutinu. Pokud je u chaty rybník, musíte k němu zajistit volný přístup.

Po vytvoření příznivých podmínek pro život ježků zbývá jen čekat na návštěvu savců. Pokud je poblíž les nebo v sousední oblasti žije rodina dravců, brzy se pichlaví zahradní pomocníci přestěhují na nové vybavené místo. Ježci, jejichž výhody a škody by měl znát každý zahradník, budou šťastně žít blíž lidem, pokud jim je poskytnuta ochrana a potrava. Není potřeba savce děsit ani je obtěžovat přehnanou pozorností. Je také nežádoucí se jich dotýkat: jako každé divoké zvíře mohou být i ježci přenašeči nemocí nebo parazitů.

Pokud byste měli udělat seznam nejtvrdších zvířat v našich lesích, pravděpodobně by tam byli medvědi, vlci a divočáci. Ale sotva někoho napadne zmínit ježka. Ale marně, protože toto malé zvíře si zaslouží místo v první trojce, co se brutality týče. Nevěříš mi? Zde jsou fakta o roztomilých ježcích, díky nimž změníte svůj úhel pohledu.

Ježek je skutečný predátor

Vyrostli jsme při čtení dětských knížek a kreslených filmů, ve kterých roztomilí, dobromyslní ježci jedí houby a jablka. Určitě je nosí na svých pichlavých zádech. Ale ve skutečnosti ježci pouze připevňují tváře nepřátel na své jehly. Předpokládá se, že ježci jsou naprosto všežraví. Ale tato zvířata stále raději jedí malé hlodavce, žáby, ještěrky a hady. Ježek neodmítne jíst jedovatého hada, zejména proto, že má imunitu vůči jedům. Ježek je skutečný malý terminátor. Nezaberou ani takové jedy, jako je chlorid rtuťnatý, arsen, kyanid draselný a kyanovodík (kyselina kyanovodíková).

Ježci jsou odolná a silná zvířata, která jsou schopná celé hodiny prohledávat okolí a hledat potravu. Je známo, že za jednu noc uběhne na svých krátkých nohách až 3 km! Ježci žijící v našich zeměpisných šířkách dobře plavou a i přes svůj neohrabaný vzhled dokážou překonat i docela vážné překážky. Nevidí dobře, ale mají vynikající čich a úžasný sluch. V absolutní tmě se cítí jako doma.

Co ježkovi chybí na síle, vynahrazuje mazaností.

Nikdo se nebude hádat s tím, že ježek, ač je silné zvíře, je velmi lehký. V souboji s velkým a nebezpečným protivníkem proto ostnatý dravec spoléhá spíše na mazanost než na sílu svých svalů a ostrost zubů. Když vstupuje do souboje s hadem, nesnaží se mu nejprve chytit hrdlo, jako to dělají mangusty. Úkolem ježka je donutit plaza k útoku.

Když se had řítí na ježka, ježek obnažuje svá trnitá záda. Plaz útočí znovu a znovu, ale vždy narazí na neprostupnou obranu. A ježek čeká, až nebezpečnému nepříteli dojde dech a bude celý roztrhán. Vyčerpaného plaza bez větších potíží uškrtí svými ostrými zuby. Nešikovnost ježka je mýtus. Zvíře je schopné bleskově rychlých hodů a dokonce i pronásledování. Dokáže běžet za kořistí rychlostí až 3 m/s.

Ježci mají málo nepřátel

Zdá se, že svět ježka je plný nebezpečných a silných nepřátel, ale není tomu tak. Ve městě a v lese má ježek dva nepřátele – špičáky a jezevce. Psi, vlci a lišky berou ježky lstí. Hodí je do vody a čekají, až se chudák otevře. Na druhou stranu jezevci spoléhají na hrubou sílu – používají své silné drápy, aby otočili špičatou kouli.

Ježci se ale nikdy nevzdávají bez boje. Zoufale se brání tlapkami, útočí jehlami a koušou. Kousnutí ježka je velmi nebezpečné, protože tato zvířata spolu s veverkami nejčastěji trpí vzteklinou. Malý a vtipný ježek proto může snadno poslat člověka na onen svět jedním soustem.

Kolik ostnů mají ježci?

Zdá se, že ježek má obrovské množství ostnů, které nelze nijak spočítat. Ale není tomu tak – vědci s jistotou vědí, že průměrně velké dospělé zvíře má asi 6000 ostnů. Stejně jako dikobraz jsou brka ježka dutá. Ježek, stejně jako mnoho jiných zvířat, líná. Zvířata navíc v soubojích s nepřáteli ztrácejí část jehel. Za rok tak přijde o třetinu jehličí, které mu okamžitě dorostou.

Ježci milují pivo, ale z mléka je jim špatně

Ježci jsou velkými fanoušky nízkoalkoholických nápojů, zejména piva. Kde berou chlast? Je to jednoduché. Zahradníci často používají pivo jako návnadu na slimáky. Tohle je opravdový pivní festival pro pichlavé pijáky. Milují jak pivo, tak slimáky, ze kterých je skvělá svačina.

Každý, kdo potká ježky na svém dvoře nebo si je přinese domů, má přirozenou touhu dát zvířeti mléko. Ježci pijí s potěšením, ale místo užitku dostávají jen potíže. Produkt, který je pro tato zvířata neobvyklý, není tráven jejich žaludkem a zvířata trpí poruchou. Přidružená dehydratace může způsobit i smrt ježka. Pokud tedy chcete svého pichlavého kamaráda potěšit, nenalijte mu mléko, ale jen trochu piva.

Ježci se ukládají k zimnímu spánku

Stejně jako medvědi, i ježci se ukládají k zimnímu spánku. Obvykle trvá 128 dní, ale může to být i déle – vše závisí na teplotě vzduchu. V zimě je ježek ve skutečné pozastavené animaci. Pokud je v létě jeho tělesná teplota 34 stupňů, pak v zimě pouze 2. Normální dýchání ježka je 40–50 dechů za minutu, ale v zimě zvíře potřebuje pouze 8–10.

Ježek v lidové kuchyni a medicíně Předpokládá se, že ježek je nejedlé zvíře. Ti, kteří kvůli okolnostem museli ochutnat jeho maso, jak se tvrdí, nikdy nejedli nic odpornějšího. Říká se, že maso ježka je tuhé a má nepříjemný, štiplavý zápach a specifickou chuť. Některé národy ale ježčím masem nepohrdnou.

Cikáni pečou ježky v hlíně, pak ji odstraní spolu s trny. Věří se, že takto upravený ježek je zdravou pochoutkou. Na Rusi se ježci pekli v ruských pecích a jejich masem se léčilo mnoho různých nemocí. V mnoha vesnicích v Srbsku se ježčí moč stále používá k léčbě alkoholismu.

Ježci na osobním pozemku: být šťastný nebo naštvaný?

Pokud se na vašem zahradním pozemku usadila rodina ježků, můžete se považovat za šťastného. Tato zvířata nemohou způsobit škody v domácnostech – nekazí ovoce a zeleninu, nenapadají drůbež a svými norami nepoškozují zeleninové zahrady. Ježci ale dokonale ochrání vaše panství před hady, myšmi a škůdci. Během noci sežere jedno zvíře až třetinu své váhy.

Chcete-li svému pichlavému sousedovi poděkovat, nasypte mu do misky trochu psího žrádla, kuřecího masa nebo krvavých červů, které zbyly z rybaření. Nezapomeňte také přidat trochu čisté vody. Nechte pamlsek večer na zahradě nebo v blízkosti verandy – zvířata ho jistě najdou. Ale je lepší nezvát ježky domů – jsou to nespolečenští, hluční a neupravovaní kluci. Pokud hledáte něco malého a roztomilého, může být lepší volbou cukrový kluzák.

8.9 tisíc příspěvků 3.6 tisíc odběratelů

Odebírat Přidat příspěvek

Pravidla komunity

— 1.1 Urážet ostatní uživatele

— 1.2 Nechávejte příspěvky, které se netýkají tématu komunity

— 1.3 Porušte pravidla Pikabu

— 2.1 Publikujte fotografie, videa divokých zvířat, příběhy z jejich života, užitečné nebo zajímavé informace

— 3.1 Pokud si všimnete příspěvku, který se netýká tématu komunity, jednoduše zavolejte do komentářů @admoders

— 3.2 Přidejte k příspěvkům správné štítky

Sil vu ple, kurva.

Lesem běží ježek a křičí:
– Jsem silný, jsem nejsilnější!
Kolemjdoucí medvěd se na něj zamyšleně a bez dechu podíval. Ježek vletěl do křoví. Vystoupil, setřásl se a zakřičel:
– Jsem silný a lehký!

Rodina ježků se usadila v dači.

Myši v domě hloupě zmizely) Stalo se, že hlodaly stěny, pod podlahou a šustily. Ohlodávaly díry v podlaze, hlodaly v rozích a hrabaly se po domě. Ježci se zabydleli – myši už nejsou.

Viděl jsem ježka lovit krtka.

Tady je, frčí na tebe, pomalu se plazí v trávě a najednou Herak – ten pocit, že ho kopli vší silou a letěl)

Ale ne, hod udělal a teď se zase pomalu a nemotorně vrtí v trávě, ale v zubech už má krtek.

rozšířit vlákno
2 года назад

Existuje strašná píseň o ježcích.

rozšířit vlákno
2 года назад

Pijte ježčí moč

Aby nešel k doktorovi!

Toto je léčivý lektvar

Léčím všechny neduhy!

rozšířit vlákno
Podobné příspěvky
Před 18 dny

Heroická síla

Kolem kotce, kde se chovají medvědi zoo, se vždy tísní spousta lidí. Návštěvníci se zájmem sledují chování těchto mohutných zvířat. A jak se nedívat na ta obrovská, zdánlivě nemotorná zvířata, která volně chodí po zadních, bojují jako lidé nebo se povalujíc na zádech škrábou předními tlapami na břiše!

– Tak obrovské a jak mají dobrou povahu! – Návštěvníci zoo občas říkají o místních medvědech.

Lidé, kteří se s těmito zvířaty neustále potýkají, jim však důvěřují méně než jakémukoli jinému mazlíčkovi v zoo: dobromyslný medvěd se může zcela nečekaně „stát brutálním“. Pomocí lidských definic by se dalo říci, že „klabonožci“ projevují velmi nevyrovnaný charakter již od velmi mladého věku. Rozzuřený medvěd je rychlý a často projevuje hrdinskou sílu. V zoo se vyskytlo několik případů, kdy medvědi překvapili mnohé svou obrovskou svalovou silou.

Jednoho zimního dne jsme museli velkého hnědého medvěda Boretsa na několik dní dát dovnitř, abychom mu během této doby vyčistili výběh. Zaměstnanec, který se o medvěda staral, nestál vlastně ani o to, aby mu dal něco k pití. Faktem je, že toto zvíře, které do té doby žilo v otevřeném výběhu, v létě pilo ze širokého příkopu, vždy naplněného vodou, a v zimě žralo sníh. Po přemístění stíhačky do uzavřené místnosti tamní zaměstnanec ze starého zvyku nedal bestii nic pít. Medvěd jedl maso a chléb a žízeň ho začala trápit čím dál víc. Přiblížil se k oknu, ale sníh ležel na druhé straně velmi silné mříže, vyztužené průchozími železnými šrouby a maticemi.

Druhý nebo třetí den na chodbě nedaleko Boretsova pokoje někdo otevřel vodovodní kohoutek. Medvěd zaslechl šumění vody a začal ohýbat a kroutit tlusté tyče mříže, které se nám zdály naprosto spolehlivé. Ještě pár minut a výstup z klece by byl volný.

– Střílejte! – vykřikl někdo. – Střílejte, nebo bude příliš pozdě.

– Ach ne. – Řekl jsem. – Zkusme se obejít bez krveprolití.

Spolu se zaměstnancem jsme medvěda nějak zahnali k protější zdi. Pak se vzrušená šelma vzepjala, silnými tlapami popadla masivní okenní rám a roztrhla ho. Matice šroubů spadly dolů jako ořechy a samotný Fighter spolu s rámem spadl na záda. Medvěd vstal, vystrčil tlapu oknem, nabral sníh a začal ho hltavě olizovat. Pak mi bylo vše jasné.

Ukázalo se, že ne. A když medvěd dostal vodu a vyprázdnil dvě konve, jeho vzrušení okamžitě opadlo. Když se Wrestler uklidnil a povaloval se na zádech, začal s námi flirtovat: jakoby žertem přitiskl tlapou k podlaze velký železný pohrabáč a my tři jsme ho nemohli vytáhnout z klece.

Jindy tentýž medvěd zatáhl do svého pokoje velmi tlustý a dlouhý železný hák, kterým ošetřovatel vyhrabal trosky z klece zvířete. S tímto hákem vyšel na mýtinu kotce, pohodlně se usadil a začal návštěvníkům zoo „demonstrovat“ svou sílu. Držel jeden konec háku pod paží a volnou tlapou si snadno obtočil železo kolem krku. Byli jsme znepokojeni: jak bychom mohli medvědovi sundat tento „límec“, když se ten nešťastný hák dal narovnat pouze zahřátím do ruda a použitím kovářského kladiva? Ale mocná šelma nás velmi brzy uklidnila. Lehce odmotal tlustou železnou tyč a začal z ní ohýbat spirály. Po dokončení všech druhů kudrlinek medvěd klidně šel spát.

Ve výběhu přiděleném Bortsovi vyrostly z jednoho kořene dva silné duby. Když byl medvěd poprvé vypuštěn na tuto mýtinu, začal pečlivě zkoumat a osahávat vše, co ho zaujalo. Začal se zajímat i o stromy. Dvaceti kilové zvíře se opřelo zády o jeden z dubů a o druhý předními tlapami a tlačilo se tak silně, že se vrcholky vysokých stromů zakymácely a poněkud oddálily.

A taková mohutná, nemotorná, zdánlivě, šelma bloudí úplně tiše lesem. O nepohodlném člověku se marně říká, že „vtrhne jako medvěd do lesního houští“. Nejednou jsem měl možnost pozorovat medvěda a sledovat ho, jak prochází tajgou posetou mrtvým dřevem, ale jen velmi zřídka jsem slyšel, jak pod jeho širokými tlapami křupe suchá větev. Klusající medvěd nevydává téměř žádný hluk, i když se ho lekne lovec. Díky vrozenému zvyku mechanicky, ale s velkou přesností přešlapuje přes mrtvé dřevo a vítr. Je jasné, že s takovou obratností se tento lesní silák dokáže tiše připlížit proti větru i k citlivému losovi.

P.A. Manteuffel, 1937