Jakou barvu má úzkost?

Západní Evropa žije od neděle ve stavu neurčité úzkosti. Americké a britské úřady oficiálně varovaly své občany, aby byli v těchto dnech při cestování po starém kontinentu extrémně opatrní.

Západní Evropa žije od neděle ve stavu neurčité úzkosti. Americké a britské úřady oficiálně varovaly své občany před nutností zvýšené opatrnosti při cestování po starém kontinentu, kde jsou dnes možné teroristické útoky. Ve varováních založených na zpravodajských informacích jsou jmenovány Francie a Německo, i když není vyloučena možnost teroristických útoků v jiných zemích.

“Byli jsme informováni o varování vydaném americkými úřady,” řekl novinářům v Bruselu mluvčí Evropské komise Michele Cercone. “Jsme v kontaktu s našimi americkými partnery a sledujeme situaci.”

Diplomatické zdroje se dozvěděly, že evropská komisařka pro vnitřní záležitosti Cecilia Maelstromová měla telefonický rozhovor s americkou ministryní vnitřní bezpečnosti Janet Napolitano. Požádala svého amerického kolegu o podrobnější informace o důvodech poplachu. O tomto tématu se bude diskutovat ve čtvrtek v Lucemburku na zasedání Rady ministrů vnitra EU.

Ke zvýšené míře teroristické hrozby se vyjádřili britská ministryně vnitra Theresa Mayová, francouzský ministr obrany Hervé Morin, předseda Komise pro vnitřní záležitosti německého Bundestagu Wolfgang Bosbach a oficiální zástupci České republiky, Rakouska a Švýcarska. Na jednu stranu přiznali, že teroristické nebezpečí v jejich zemích je opravdu vysoké (May, Morin), na druhou uvedli, že „není důvod k panice a zásadnímu posílení bezpečnostních opatření“ (Bosbach). „Sítě organizované k provádění teroristických útoků jsou neustále odhalovány a likvidovány po celém světě. A je dobře, že o tom francouzští občané vědí,“ řekl Morin v rozhovoru pro pařížský list. Úroveň alarmu ve Francii zůstává na stejné „červené“ úrovni.

Americká televizní stanice Fox News s odvoláním na zdroje z amerických tajných služeb označila Eiffelovu věž v Paříži a berlínské hlavní nádraží mezi cíle možných teroristických útoků. Nechybí ani módní Adlon Hotel vedle Braniborské brány, televizní věž na berlínském náměstí Alexanderplatz, katedrála Notre Dame. Bezpečnostní opatření kolem britské královské rodiny byla zvýšena.

Tento seznam byl podle televizního kanálu získán jako výsledek výslechu muže s dvojím německo-pákistánským občanstvím na americké vojenské základně Bagram v Afghánistánu. Německý časopis Der Spiegel tento zdroj jmenuje: Ahmad Siddiqui, německý občan pákistánského původu.

Washington a Londýn vyzvaly své občany cestující v západní Evropě, aby byli obzvláště ostražití na veřejných místech a na oblíbených turistických místech. Americký a evropský tisk s odvoláním na anonymní zdroje ze zpravodajských služeb poznamenávají, že rozhodnutí Washingtonu a Londýna vydat takové varování bylo učiněno na základě prostudování řady zpravodajských údajů naznačujících zvýšenou aktivitu teroristických sítí spojených s Al-Káidou.

Informace o možném načasování a účelu teroristických útoků jsou velmi vágní. Víme pouze, že zpravodajské služby Spojených států a evropských zemí nyní úzce spolupracují na zmaření plánů teroristů. Podle veterána CIA Bruce Riedela mají západní vlády „více než jen odhady“. Taková varování jsou vydávána, pokud existují závažné důvody.

Při absenci podrobností experti sestavují pravděpodobné scénáře v médiích a komentují nejnovější vývoj v oblasti analýzy teroristické hrozby. Nepamatují si bombové útoky na newyorská Dvojčata v roce 2001, ale bombajské teroristické útoky organizované al-Káidou v roce 2008. Odhalili nový podpis World Wide Web of Terrorism: akce lehce ozbrojených sebevražedných atentátníků schopných zabít mnoho lidí, aniž by se uchýlili k bombám a vozidlům s výbušninami. Jejich plánem je zničit co nejvíce rukojmích a náhodných obětí, než dorazí speciální služby.

„Je to mnohem snazší, než se pokoušet propašovat bombu do letadla,“ říká již zmíněný Bruce Riedel, který poskytl rozhovory řadě amerických a evropských médií. “Dostanete se do cíle, vystoupíte z auta a začnete jednat.”

Během bombajského útoku deset teroristů Lashkar-e-Taiba zabilo náhodné kolemjdoucí současně v několika oblastech obrovského města. Ozbrojenci zabili 166 lidí, než samotné teroristy zabila indická policie.

Stejnou techniku ​​se Al-Káida pokusila použít loni při přípravě útoku na redakci dánského listu Jyllands-Posten (který zveřejnil stejné karikatury proroka Mohameda). Některé detaily zmařeného teroristického útoku vešly ve známost z materiálů procesu s Davidem Hadleym, Američanem pákistánského původu, který se přiznal k účasti na přípravě bombajských teroristických útoků. Vyprávěl, jak šel na průzkum do budovy redakce pod rouškou inzertního zákazníka. Vypracovaný plán areálu měl pomoci teroristům dostat se dovnitř, zabít co nejvíce redakce a následně zemřít v bitvě s dánskou policií. Dánům se podařilo nájezdu zabránit.

Takové teroristické útoky by mohly zahrnovat „západní zahraniční bojovníky“, jak al-Káida označuje lidi z muslimských zemí, kteří se stali evropskými občany. S čistým policejním rejstříkem. Podle německého úřadu pro ochranu ústavy odcestovalo do Pákistánu asi 200 německých občanů, aby tam absolvovali výcvik v islamistických táborech. Je přesně zjištěno, že 65 z nich prošlo takovým výcvikem. Jejich pohyb po evropských městech není nijak omezen a nevzbuzuje podezření. V Evropě je spousta turistických nebo dopravních zařízení, kde se shromažďují masy lidí. Představte si na okamžik zajetí rukojmích, řekněme, na výškové plošině Eiffelovy věže.

Nejúčinnějším prostředkem boje proti této hrozbě, jak poznamenávají odborníci a úředníci, může být pouze pečlivá práce zpravodajských služeb, analýza informací a úzká koordinace akcí zpravodajských služeb a policie různých zemí.

Do této škály metod patří i projektivní metoda „Luscherův test“, která umožňuje na základě preference některých barev před jinými vytvořit předpoklad o některých osobních vlastnostech subjektu a charakteristikách jeho prožívání jako emocionální sféry v dané situaci. M. Luscher se domníval, že pokud je subjekt požádán, aby zhodnotil barvu jako takovou, aniž by ji spojoval s jakýmikoli věcmi, pak to bude objektivní struktura pro další hodnocení indikátorů úzkosti, jako schopnosti emoční pohody a výkonu (úroveň výkonu). Tato technika se často vyskytuje v praxi psychologické a pedagogické diagnostiky, protože je jednoduchá a můžete rychle získat poněkud informativní výsledky.

Luscherův test se používá k různým účelům: jako nástroj k identifikaci emočního a charakterového základu osobnosti a jemných nuancí jejího současného stavu, v etnických, gerontologických a psychodiagnostických studiích. Test patří do kategorie projektivních metod a vychází z předpokladu, že preference některých barev před jinými určitým způsobem souvisí se stabilními osobními vlastnostmi subjektu a charakteristikami jeho prožívání aktuální situace.

M. Luscher navrhl rozlišovat dva úhly pohledu na barvu: první – objektivní význam barvy (tím chápal fyzikální vlastnosti barvy a její symbolický význam, společný všem lidem bez ohledu na pohlaví, věk, sociální postavení a individuální preference) a druhý – subjektivní postoj k barvě.

Barva a její objektivní význam se nazývá struktura, která je pro každého člověka stálou hodnotou. M. Luscher vysvětlil původ struktury barvy tím, že člověk vždy žil obklopen barvou, ale nebyl schopen ovládat barvy, které ho obklopovaly. Barva pro člověka byla vnějším faktorem, na který člověk musel určitým způsobem reagovat, například červená barva krve ho nutila mobilizovat síly k útoku nebo obraně. Po tisíce let se utvářely asociace mezi barvami jako prvky určitých životních situací a jimi generovanými psychofyziologickými stavy. „Existence takových asociací určovala vnímání barev jako signálu nervové soustavě o potřebě psychofyziologické restrukturalizace, která připravuje tělo na tuto situaci“ (Dubrovská O.F., 1999, s. 4).

Subjektivní postoj k barvě, například sympatie, lhostejnost, antipatie, se nazývá funkce, která se tvoří během života člověka a závisí na tom, s čím je daná barva spojena. Stejná barva může být vysoce hodnocena jako barva oblečení a špatně hodnocena jako barva nábytku, tapety atd.

M. Luscher se domníval, že pokud je subjekt požádán, aby zhodnotil barvu jako takovou, aniž by ji s něčím spojoval, pak se zaměří na objektivní strukturu barvy. Barva bude hodnocena jako nejpříjemnější, pokud se signální hodnota barvy shoduje se schopnostmi a vodícím postojem těla testovaného. Test preference barev je založen na těchto předpokladech..

Úplný Luscherův test se skládá ze tří dílčích testů. V naší studii jsme použili druhý subtest, ve kterém subjekt zjišťuje svůj postoj ke čtyřem primárním a čtyřem doplňkovým barvám. Právě tento subtest se v psychodiagnostické praxi používá nejčastěji, protože kombinuje jednoduchost a rychlost testovací procedury a míru informačního obsahu získaných výsledků.

Primární barvy a jejich symbolický význam:

č. 1 – modrá barva: symbolizuje klid, spokojenost, něhu a náklonnost.

č. 2 – zelená: symbolizuje vytrvalost, sebevědomí, tvrdohlavost, sebeúctu.

č. 3 – červená: symbolizuje sílu vůle, aktivitu, agresivitu, urážlivost, autoritu, sexualitu.

č. 4 – žlutá barva: symbolizuje aktivitu, chuť komunikovat, zvídavost, originalitu, veselost, ctižádostivost.

Čtyři základní barvy mají zvláštní význam, protože symbolizují základní psychologické potřeby sebepotvrzení, potřebu jednat a dosáhnout úspěchu, potřebu dívat se dopředu a doufat. Čtyři základní barvy by měly obsadit prvních pět pozic, pokud test provádí zdravý, vyrovnaný člověk bez konfliktů a deprese.

Další barvy a jejich symbolický význam:

Tyto barvy symbolizují negativní tendence: úzkost, stres, strach, smutek. Černou a šedou nelze vůbec nazývat barvami: černá je negací barvy a šedá je neutrální a bezbarvá. Fialová je kombinací modré a červené, zatímco hnědá je kombinací oranžovo-červené a černé, výsledkem je tmavá a spíše neživá barva. Tyto barvy v autogenní normě by měly být v indiferentní zóně nebo odmítnuty, ale v praxi jsou často zvýrazněny a přesunuty na začátek řady na úkor jedné nebo více základních barev.

Koncept autogenní normy barevných preferencí vychází z výzkumu Wallneffera, který vyšetřoval pacienty Luscherovým testem při přijetí do psychoterapeutického kurzu a na konci léčby. Ukázalo se, že v případě úspěšné terapie se v době, kdy léčba skončí, volby přibližují barevné sekvenci 3 4 2 5 1 6 0 7. Tuto sekvenci přijal M. Luscher jako normu pro barevné preference a je standardem neuropsychické pohody.

V normálním psychofyziologickém stavu subjektu by primární barvy měly být na prvních pěti místech a doplňkové na posledním. Pokud jsou barvy uspořádány jinak, pak se subjekt nachází ve stavu psychického konfliktu nebo fyziologické tísně, což je zdrojem úzkosti. Zdroj úzkosti může být natolik vytěsněn z vědomí, že člověk pociťuje pouze neurčitou úzkost, aniž by znal její příčiny. Neustálý zdroj stresu, bez ohledu na stupeň uvědomění, způsobuje kompenzační chování, vyčerpání tělesných zdrojů.

Pro posouzení intenzity úzkostných stavů a ​​kompenzačních tendencí jsou navrženy následující zápisy:

! – pokud je primární barva na šestém místě (doplňková barva je na třetím místě);

!! – pokud je primární barva na sedmém místě (doplňková barva je na druhém místě);

. – pokud je primární barva na osmém místě (doplňková barva je na prvním místě).

Pokyny a postup vyšetření: Barevné karty by měly být zobrazeny za denního světla, ale ne za jasného slunečního světla. Karty jsou rozloženy malovanou plochou nahoru ve stejné vzdálenosti od sebe. Dítě dostane následující pokyny: „Z navrhovaných barev vyberte tu, která se vám nejvíce líbí. Poté, co je požadovaná karta vybrána, je odstraněna na stranu a umístěna barevnou stranou dolů. Dále je subjekt požádán, aby si ze zbývajících sedmi barev vybral nejpříjemnější barvu. Vybraná karta se umístí barevnou stranou dolů napravo od první a tak dále. Poté jsou čísla karet přepsána v rozloženém pořadí. Pokud subjekt nemůže dát přednost jedné ze zbývajících karet, pak by se mu mělo pomoci. Můžete ho požádat, aby si vybral nejnepříjemnější barvu a dal ji na poslední místo.
V případech, kdy si subjekt nemůže vybrat příjemné barvy s vysvětlením, že všechny barvy jsou mu nepříjemné, lze vyšetření zahájit od konce s výběrem nejneatraktivnější barvy. Výsledky se v tomto případě zapisují zprava doleva.

Zpracování dat. Pro měření úrovně alarmu a kompenzace se sečtou všechny existující vykřičníky (přítomnost kompenzace a alarmů). Součet podmíněných bodů (!) se může pohybovat od 1 do 12. Předpokládá se, že čím více „!“, tím nepříznivější prognóza.

Na základě empirických dat získaných ze studie emoční sféry dětí jsme zkombinovali indikátory úzkosti a kompenzace do tří skupin: od 0 do 2 – indikátor v normálním rozmezí (normální úroveň), od 3 do 5 – střední indikátor (střední úroveň), od 6 a výše – vysoký indikátor (vysoká úroveň).

Luscherův test jsme použili nejen ke zjištění emoční pohody, ale také ke zjištění úrovně výkonu. Existují tři úrovně výkonu: vysoká, střední a nízká. Pokud jsou základní barvy (č. 2 – zelená, č. 3 – červená, č. 4 – žlutá) na prvních pozicích a poblíž, pak to znamená vysokou úroveň výkonu; pokud primární barvy zabírají poslední pozice, pak je to nízká úroveň výkonu; v ostatních případech je úroveň výkonu průměrná.

Výsledkem testování jsou následující pozice: obě nejhezčí barvy obdrží znaménko „+“ (plus), druhý pár – příjemné barvy – mají znaménko „x“ (násobení), třetí pár – indiferentní barvy – obdrží znaménko „=“ (rovná se) a čtvrtý pár – neatraktivní barvy – obdrží znaménko „-“ (mínus). Poté jsou získaná data korelována s interpretačními tabulkami pro barevný test (Dubrovskaya O.F., 1999, s. 13).

Význam pozic. V osmi pozicích pořadí pořadí se rozlišuje následující vztah:

1. místo: nejroztomilejší barva obdrží znaménko aspirace „+“. Ukazuje prostředky, které subjekt potřebuje a ke kterým se uchyluje k dosažení cíle (např. s modrou barvou: nezbytným prostředkem je „mír“).

2. místo: má také znaménko „aspirace“ „+“ a ukazuje, jaký je cíl (například s modrou barvou: cíl, o který je třeba usilovat, je „mír“).

3., 4. místo: oba mají znak „sympatie“ „x“ jako symbol svého vlastního státu. Vlastní stav je blaho člověka, jeho názor na jeho zdraví, jeho dispozice (například když je modrá barva, subjekt je v klidném stavu).

5., 6. místo: má znak „lhostejnost“ „=“, což ukazuje, že tato barva a vlastnost jsou dočasně ztraceny. Lhostejná barva je irelevantní barva, v tuto chvíli vnímaná jako indiferentní, nerealizovatelná vlastnost, kterou lze v případě potřeby aktualizovat (např. pokud modrá barva zaujímá místo se znakem lhostejnosti, pak je v současnosti mír irelevantní, ale může se náhle objevit neklidná podrážděnost).

7., 8. místo: obě barvy mají znaménko “-” jako indikátor “odmítnutí”. Barvy, které subjekt odmítá jako neatraktivní, vyjadřují potřebu, která je z důvodu účelnosti potlačena, protože spontánní uspokojení této potřeby má negativní důsledky (pokud je například modrá na osmém místě, pak potřeba „klidu“ existuje, ale nemůže být v současné situaci spokojen, protože subjekt věří, že se zklidní, znamená zhoršování nepříznivého stavu).