Jaké druhy čmeláků existují?

Čmeláci (rod Bombus) patří do čeledi včelovitých. Po celém světě je rozšířeno 300 druhů a četné poddruhy tohoto rodu. Většina druhů žije v mírných klimatických pásmech severní polokoule, arktickém pásmu a na vysočinách Střední a Jižní Ameriky. V jiných částech světa (Austrálie, Jižní Afrika, Nový Zéland a Filipíny) jsou čmeláci uměle vysazováni k opylování plodin.

Čmeláci jsou opravdu dobrými opylovači vyšších rostlin. Jsou aktivní a schopné létat při nižších teplotách než běžné včely (Apis mellifera Linnaeus) – od -t-2°C. Jejich hustá srst a schopnost regulovat tělesnou teplotu rychlým máváním křídel jim umožňuje přežít v chladném a mírném podnebí.

Při mé návštěvě Syktyvkaru v září-říjnu loňského roku jsem se seznámil se sbírkou čmeláků ve vědeckém muzeu Biologického ústavu. Sbírka zahrnuje především druhy sbírané v letech 1949-1954. Napočítal jsem 25 různých druhů, které byly nasbírány v republice Komi. Není to konečné číslo, protože jsem nestihl přepsat více než polovinu exponátů ve sbírce (udělám to letos nebo příští rok). Navíc si nejsem jistý, že kolekce zahrnuje všechny druhy žijící v Komi.

Pro srovnání, v mém rodném Holandsku žije 30 druhů čmeláků. Na tak malou zemi je to poměrně velké číslo. Mnoho druhů však v tomto století vyhynulo a řadě dalších vyhynutí hrozí.

Zvláště mě zaujal jeden z exemplářů ve sbírce – Bombus distäguetdus Moruwitz 1869. Velmi atraktivní druh, vyskytující se všude v Holandsku až do 40. let našeho století, dnes bohužel vyhynulý. Sbírka vědeckého muzea Biologického ústavu obsahuje 29 královen, 28 pracovních čmeláků a 30 trubců tohoto druhu. Z Obr. 1 ukazuje, že první královny se objevují kolem 10. června. Na jihu k tomu může dojít o něco dříve.

Čmeláci královny se živí nektarem a pylem různých rostlin. Brzy v sezóně jsou to většinou Salicaceae a další raně kvetoucí rostliny a stromy. Včely dělnice se objevují v polovině července. Z pozdějších snůšek se líhnou nové královny a z neoplozených vajíček z pozdějších snůšek trubci. Na obr. 2 je možné rozlišit různé generace včelích dělnic, i když samotný diagram je založen na nedostatečných datech. Drony vylétají koncem července. Na páření se samicí mají omezenou dobu do konce sezóny létání čmeláků. Tento okamžik závisí na klimatu a době květu rostlin, kterými se čmeláci živí.

Stejně jako mnoho jiného hmyzu mají čmeláci 3 kasty – královny, včelí dělnice a trubci. Přezimuje pouze mladá královna, která se ukládá k zimnímu spánku. Hraje ústřední roli v životním cyklu čmeláků.

Začátkem jara královna opustí místo zimního spánku (dutinu ve stromu nebo díru v zemi) a začne hledat vhodný substrát pro kladení vajíček. Jakmile se najde vhodné místo, staví kokony, do kterých královna klade vajíčka a ukrývá potravu, kterou se živí po celou inkubační dobu. K páření královny s jedním nebo více samci došlo již v předchozím roce, ale k oplození dochází až na jaře pod vlivem pylových bílkovin, které královna pozře. Na rozdíl od jiného hmyzu královna svou snůšku a larvy skutečně inkubuje, zahřívá je tělem a nedovolí, aby teplota klesla pod 30–32 stupňů, bez ohledu na okolní teplotu. Larvy se líhnou za 4-6 dní. Královna krmí larvy pylem, který nyní pravidelně sbírá. Od snesení vajíčka do vytvoření pracovního čmeláka uplyne 28-40 dní. Se vznikem první generace čmeláků dělnických přebírají veškerou práci. Královna již neopouští hnízdo a ztrácí schopnost létat. Pouze děloha je schopna manifestace po celý rok. V mírných pásmech se za sezónu vylíhne několik generací čmeláků. Na severu je takových generací méně – to je způsobeno krátkou dobou květu rostlin. První generace tvoří dělnice čmeláků, pozdější generace královen a trubců.

Čmeláci jsou výjimečně dobře přizpůsobeni ke sběru nektaru z květů. Zároveň navštěvují květiny různých druhů. Může to budit dojem, že jsou všežravci, i když s tím úplně nesouhlasím. Je pravda, že čmeláci nejsou monofágní, živí se pouze jedním druhem rostlin, jako některé včely, ale to je dáno tím, že životní cyklus čmeláků je ve srovnání s jinými druhy včel mnohem delší. Na jaře nemůže být královna nijak zvlášť vybíravá, protože je nucena se starat o krmení celé kolonie, zatímco kvete jen několik rostlin.

Proč je však nelze nazvat všežravci? Za prvé, vezmeme-li v úvahu morfologickou stavbu čmeláka, je nápadná délka jazyka, která se liší u různých „kast“ v rámci rodiny a v ještě větší míře u různých druhů. Děloha, jako největší ze tří kast, má nejdelší jazyk. Nejkratší je u dronu. Zajímavé ale je, že rozdíl v délce jazyka mezi různými druhy čmeláků je ještě výraznější.

Jazyk určité délky má určité výhody a umožňuje vám krmit se jedním nebo druhým druhem květin. U některých druhů je jazyk 2-3x delší než u jiných, což takovým čmelákům umožňuje živit se nektarem krátkých i dlouhých trubkovitých květů, zatímco druhy s krátkým jazykem se nektarem trubkovitých květů živit nedokážou. Čmeláci s krátkým jazykem však efektivněji získávají nektar ze širokých a mělkých květů, což je u dlouhojazyčných druhů obtížné. Proto druhy s obzvláště dlouhým jazykem (například B. consobrinus nebo B. distinguendus), které musí nejprve zvednout tělo, aby dosáhly jazykem na tak mělký květ (například jetel červený Trifolium pratense), věnují více času a energie. Druhy s krátkými ligulemi (např. B. lucorum) někdy navštěvují dlouhé květy, ale ne pravidelně. Takové druhy nepronikají do květiny zepředu, ale prokousávají spodní část květiny zvenčí svými kusadly a zasouvají jazyk do vzniklého otvoru – tato metoda se někdy nazývá „loupež“.

Mervyn Ruus, institut RIZA, Nizozemsko (pokračování)

hledat podle serveru

3083 návštěv od 09.01.2002
Naposledy změněno 05.01.2002/XNUMX/XNUMX